Pohled do historie

 /probíhá tvorba této stránky/

První zmínka o osídlení místa pochází z roku 1391. Obec vznikla někdy v 16. století, ale mohlo to být i dříve. První zápis existuje z roku 1654. V katastrálních arších byli uvedeni gruntovníci: Studnička, Plot, Sládek, Koura a chalupník Beneš, zmiňována je i krčma (hospoda) a pustý grunt Fukalovského.

Josefinským patentem z roku 1781 byla zmírněna robota poddaných. Novou smlouvu panství Královedvorského podepsali dne 4. prosince 1783 občané Nový rychtář, Choc konšel a Froněk - jakožto zástupci Levína. Sedláci však měli i po této smlouvě značnou robotu, kterou vykonávat museli. Teprve poslední rychtář v Levíně Červený přinesl z kaneláře radostný patent, kterým byla robota zcela zrušena.

Do roku 1848 byl tedy Levín robotní dědinou panství Královedvorského. Místní sedláci pilně forovali dřevěné uhlí do Karlovi Huti, odtud pak výrobky z litiny a železo, ze Svaté pak dopravovali rudu. Díky tomu zde byl poněkud větší blahobyt nežli v dědinkách okolních. Postavením lanové dráhy pro dopravu železné rudy a rozvojem železnice tento výdělek zanikl.

Obec se osamostatnila v roce 1850. 

První světová válka smutně zasáhla do života vesnice. 31 mužů bylo branné povinnosti, z nich 10 padlo, zajato bylo 22, legionářů bylo 8. K poctě padlých byl na návsi Sborem dobrovolných hasičů postaven pomník. Je ze stříbrné žuly ze Šumavy. Opracován byl v Praze na Smíchově kameníkem Sklenářem. Pod pomníkem v jeho základech je uložena zapečetěná láhev, v ní je pamětní list se jmény padlých a také seznam stavějících pomník. Byl slavnostně odhalen v roce 1922.

Druhá světová válka Ihned po vyhlášení protektorátu byly zakázány a zrušeny všechny politické strany a povoleno jediné Národní souručenství. Do této organizace vstoupili téměř všichni místní dospělí. Během války pak místní pobočka podporovala a organizovala kulturní a sportovní akce. „Poměrně široká kulturní autonomie v prvních letech okupace umožnila pak rozvinout masovou kulturní aktivitu s výrazně vlasteneckou a protiokupační tendencí.“ Toto potvrdil i záznam v Kronice obce Levín: „I v těchto těžkých dobách pracovala naše obec kulturně. Za režie pí M. Pišlové sehrály o velikonočních svátcích děti naší obce div. hru ‚O matce vlasti‘.“ Osvětová komise nadále pokračovala v tradici naučných přednášek na králodvorské radnici, kde bývalo přítomno početné obecenstvo. Úředně bylo zakázáno pořádání zábav, a tak se pro místní omladinu stal fotbal jednou z mála možností vyžití.

V únoru 1940 byly na základě nařízení oberlandrátu pojmenovány všechny obce v okresu německy. Současně bylo přikázáno, aby se tyto nové názvy používaly při písemném styku s úřady. Některé názvy občany překvapily, podivovali se nad nimi a nemohli si na ně zvyknout: „Königshof (Králův Dvůr), Karlshütte (Karlova Huť), Schmiedberg (Křižatka), Popowitz (Popovice), Sahorschan (Zahořany), Trubin (Trubín), Lewin (Levín), Bettlern (Žebrák), Pibrans (Příbram).“ Německá jména byla zakázána překládat do češtiny.

Rok 1945 byl zaznamenán v Kronice obce levín následovně: V prvních měsících roku 1945 musela naše obec odvést 12 m³  naštípaného dříví. Na to byla nařízena pracovní povinnost občanstva. Dříví bylo odvezeno do Berouna. V jarních měsících denně zde létaly angloamerické letecké bojové svazy. Denně několikrát tovární sirény hlásily letecký poplach. V měsíci dubnu angloameričtí letci bombardovali nádraží ve Zdicích a v Berouně. Též hloubkoví letci odstřelovali auta a silnicích od Levína směrem ke Zdicům. Na popovické silnici byla rozstřílena auta a mezitím i jeden vůz i s potahem nějaké hraběnky.Silně poškozený od střel byl hostinec pana Macourka, stodola p. Pavlise zapálena a několik střel zasáhlo štít pana Kováříka. Na dvoře u Růžičků stál vůz vystěhovalců pod plachtou, na který hloubkoví letci stříleli a tím zapálili druhou stodolu. Navečer přijeli na pomoc místnímu sboru dobrovolných hasičů zdičtí hasiči s motorovou stříkačkou a obě dohořívající stodoly uhasili. Oběma rolníkům shořely mlátičky a různé nářadí ve stodole uschované.

.........

Po odchodu německé armády nastalo jakési stěhování národů. Prošly tudy po silnici celé skupiny německých vystěhovalců z různých míst povětšinou ženy s dětmi a starší muži s ranci na zádech, ručními vozíky a kočáry. Každý nesl a vezl s sebou co mohl vzíti nejvíce a pak pro ulehčení odhazovali do příkopu podél silnice různé věci. V hostincích vystěhovalci přenocovali pod dozorem civilní stráže. Také pod vrcholem Lucperkem vystěhovalci přenocovali, z nichž se 3 ženy německé národnosti oběsily. Civilní stráže vodily po silnici zbytky německé armády. Bylo zde v obci ubytováno vojsko slavné Rudé armády. Vojákem Rudé armády byl zde zastřelen jeden voják z armády generála Vlasova.V pozdějších dnech tudy projížděla Rudá armáda a také v obci odpočívala, i na pastvině tzv. Litni.

Soupis dobytka a drůbeže ke dni 1.7.1945:36 koní, 97 hovězího dobytka, 82 prasat, 4 ovce, 167 koz, 474 slepic a kuřat, 222 hus a housat, 3 perličky.

_______________________________________ 

K nucenému založení JZD došlo v Levíně v roce 1957, zdejšími sedmi rolníky. Společně hospodařili na 137 hektarech půdy a postavena byla dokonce drůbežárna na místě bývalé cihelny. Cílem národního hospodářství bylo sdružování do velkých hospodářských celků. V roce 1960 tedy došlo ke sloučení dvou velkých JZD Králův Dvůr-Popovice a Počaply a přidružení dalších tří neprosperujících družstev v Levíně, Turbíně a na Svaté.

Roku 1972 zbudovalo JZD u Levína velkokapacitní vepřín (pro 5000 vepřů). Občané pak často upozorňovali na velkovýkrmnu, která vyvážela fekálie v blízkosti domů.

V roce 1971 byla obec s 210 obyvateli připojena ke Královu Dvoru.

Od roku 1980 byla obec administrativní částí Berouna s označením Beroun 12.

Od roku 1999 je v obci zaveden plyn.

Zdroje:

archiv autorky (Bakalářská práce, Diplomová práce)

Státní okresní archiv v Berouně, Pamětní kniha obce Levín 1927–1946

Státní okresní archiv v Berouně, Kronika obce Králův Dvůr: Pamětní kniha spojených obcí Králův Dvůr, Inv. č. 1

Státní okresní archiv v Berouně, Kronika obce Králův Dvůr 1960–1984, Inv. č. 1